Jak k nám přišel Beránek...Jonášek.

Od tří v noci jsem byla ve vaně...bylo ticho, přítmí a já si představovala, jak se ten brouček chystá ven, každou novou bolest jsem vítala a říkala si, jak mu v té cestě pomáhám...v sedm jsem vylezla, nachystala snídani, pověsila prádlo, přijela babička a odvezla si děti, ani jsem jí neříkala, že asi miminko už přijde...zase jsem si vlezla do vany a cachtala se, baštila homeo po 15 minutách, četla si a zpívala, každou novou bolest jsem prozpívala...asi v jedenáct jsem zase vyplula, dopraly se zimní kombinezy a já je šla ven pověsit a pořád jsem si přitom tak jako by tancovala, potkala jsem venku drahého a říkám mu, že asi pojedeme, převlékla se, vzala tašku, "naskočila" do Liberka, bylo cca 11.20 a jeli jsme.Bylo tak krásné počasí...


Cestou jsem se kochala probouzející se přírodou, začínaly kvést Jaterníkya říkala ai, jaký krásný den si miminko vybralo...když jsme vjeli do města, už mi bylo jasné, že je ten správný čas, kočičí hlavy mě překvapily, prý jsem říkala něco v tom smyslu, že by je měli zakázat , nepamatuju si to...Zazvonili jsme na porodnici, přišla sestra, otevřela šatnu, převlékla jsem se do košile a šlo se...k porodnímu sálu je dlouhá cesta přes oddělení, nemohla jsem dojít, bolesti byly hrozně časté a sestřička mě stále povzbuzovala, nezastavujte, pojďte, pojďte...Na vyšetřovně jsem si lehla, pan doktor Tala na mě kouknul a povídá, rychle na sál, je to tu...Sál vypadal jako obývák, rodila jsem v pohodlném křesle v příjemné prosluněné místnosti, drahý mě držel za ruku a hladil po čele...Při třetím zatlačení miminko vyklouzlo, byla to nádhera, Jonášek byl na světě! Bylo 30.3.2008 12:25 hodin. Hned se přisál...a já byla ta nejšťastnější máma na světě!

Nad Vrším, kde byly dětičky u babičky, tou dobou kroužil čáp...a přiletěl k nám!