Prší...

Prší a já mám vlastně radost, po horkém týdnu plném sluníčka, můžu zalézt do chaloupky, trošku poklidit, trošku povařit, pověnovat se dětem a blogu :o).

Márince už je půl roku, oslavila ho minulý týden...tolik to letí.

Elíšek začíná malinko lumpačit, zkouší co vydržím, je rozkošný ve svém roztomilém zlobeníčku.

Jonášek je úžasné dítě, všetečné, bezprostřední, zvídavé...každý den s ním je pro mě opravdu svátek.

Matyášek je cyklista tělem i duší, pilný, s obdivuhodnou vůlí jde za svým snem.

Aninka se stává slečnou, svědomitou a rozumnou, už pochopila, že chceme-li se bavit, je potřeba občas také pracovat, dělá mi radost, když se ke mně bez říkání přidá a pomáhá mi.

Můj drahý muž...je prostě báječný! (a proto skoro nevidím ten jeho věčný binec :o)).

Mám nádhernou rodinu, díky, Ty tam nahoře!