Příroda bují, vše roste jako o život a slimáci nasadili do spurtu. Mám pocit, že kdekoliv si má mrkvička odváží vystrčit tykadýlka, jakože hurá, už jsem na světě...chramst a je po ní, těsně nad zemí číhá odporně slizká, nenažraná slimáčí tlama, aby bleskově ukončila krátký, sladký mrkvičí život... Letos pro nás asi mrkvička nezbyde...chjo, nejsem nesnášenlivá a mojí přirozenou vlastností je schopnost na každém vidět jen to dobré a lepší...proč mi nejde vyjít se slimáky? Trochu já, trochu oni...vždyť se o tu mrkvičku můžeme přátelsky podělit! Hamouni nechtějí! Snahu o spravedlivé dělení ignorují! Začínám je opravdu nenávidět...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za milou návštěvu. Šárka