Když byly starší děti malé, takových zařízení bylo jak šafránu a tak jsem jen toužebně pošilhávala po informacích z hlavního města a dalších větších měst.
Když se narodil Jonášek, první z našich mladších dětí, mateřská centra už se přiblížila i našim končinám a já, z nějakého dnes mně neznámého důvodu, pojala pocit, že "správná" matka prostě musí navštěvovat mateřské centrum a kurzy plavání, znakové řeči pro miminka, šátkování....že bez toho jednoduše nemůžu žít a už vůbec nemůžu svému dítěti umožnit řádnou výchovu.
Začala jsem tedy své dítě, celkem úspěšně, už od raného dětství topit v bazénu, z čehož si odneslo panickou hrůzu z vody, která se nám podařila odbourat až loni v létě, tedy v jeho 4 letech. Začala jsem navštěvovat schůzky pro obdobně staré děti v mateřském centru, z čehož jsem si odnesla pocit, že mé dítě je zaostalé a já "démodé" matka, začala jsem o sobě a svých názorech pochybovat a v podstatě jsem zjistila, že jsem úplně nemožná. Naštěstí mě tento stav donutil k upgradu mozku a došlo mi, že jsem prostě jenom "jiná", odmítající zákon stáda a že nejsem schopna slepě následovat proud. Můj zdravý selský rozum se probudil a já pochopila, že nejlépe mně i dětem bude doma v chalupě, na zahradě či přilehlé divočině při běžných domácích činnostech či pracích než uprostřed města při uměle vytvořené "smysluplné zábavě". Nepotřebujeme "cvičeníčko" neb pohybu máme na zahradě a v lese dost, nepotřebujeme přednášky, besedy, kurzy, kroužky, divadýlka... protože zábavy si při vaření a péči o domácnost a běžném životě taky užijeme až až a pro děti je to poučnější než cokoliv jiného. Jediné co nám občas schází je společnost, ale tu zajistí jedna či dvě podobně smýšlející přítelkyně s dětmi, ale ty v mateřském centru nepotkám, protože mají svůj program, nespoléhají se na "instantní" a umělý život centra, ale prostě...žijí!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za milou návštěvu. Šárka