Jak k nám přišel fiškuntálek Elíšek.

Bylo to v neděli, krásnou slunečnou květnovou neděli. Byli jsme pozváni k babičce do nedaleké vesničky na oběd. Hlava rodiny se staršími dětmi vyrazili na koni a já s Jonáškem autem. U babičky jsme poklidně poobědvali a já už se tak nějak necítila. Vyrazili jsme k domovu, děti s tatínkem na koni a já vozmo přes blízké městečko, kde jsem chtěla koupit dáreček kamarádce. U pokladny se poprvé miminko ozvalo, bylo 12.35 hodin v autě podruhé a já si říkala, jak jsem nezodpovědná v takovém stavu řídit, dojela jsem domů, osprchovala se a zavolala drahého, již se blížili k domovu, bylo cca 12.55 hodin. Drahý sbalil tašku, jak jinak, nebyla jsem nachystaná, předali jsme děti mým rodičům a frčeli do porodnice, tam jsme dorazili v cca 13.15, protože cestou byly jedny nekonečně červené semafory. Sestřička měla dost času a chystala se vyplňovat formuláře, ale já ne a mimi ještě méně, prostě chtělo ven, drahý sestru upozornil, že rodím, ale ona měla dojem, že je drzý :o))). Nebyl, jen už jsem mnou nějaký ten porod prožil :o))), chodbu k sálům jsem skoro proběhla, lehla se na lehátko v přípravně, ale ne legrace nebyl čas, mimi už zahájilo generální útok, musela jsem ještě "přeběhnout" na sál, jen jsem ulehla na porodní křeslo, vcházel doktor a drahý, právě včas, miminko už spěchalo na svět, bylo 13.30 hodin, když se Elíšek narodil. Jako každé naše děťátko, byl překrásný, zdravý a kluk, zázrak všech zázraků, štěstí ve své nejsilnější podobě. A že zase klučík, to neva...Evička bude příště :o))). Pak nás všechny uložili do poporodní manželské postele a já byla zase ta nejšťastnější máma na světě a jsem dodnes. Chlapeček s trnkovýma očima a šibalským úsměvem je báječným parťákem do té naší bandy a dokonale se doplňují s Jonáškem. To je dvojka...