Ne, že bychom měli doma nějaký prastrašný binec, snažím se, celkem průběžně, udržovat pořádek pravidelným úklidem, ale s ohledem na aktuální situaci, pět různě starých potomků a jejich rozmanité zájmy je u nás, v podstatě pořád, takový...provozní nepořádek. Rozpracované modely lodí, aut... rozmalované obrazy, rozstříhané a rozlepené projekty všeho druhu... domácí úkoly v různých stádiích, rozečtené knihy, rozehrané společenské hry, mnoho dílů od různých stavebnic, her a jiných naprostých nezbytností, rozestavěné legolozní všelijakosti... odložené různé svršky, které prý ještě budou potřeba či sušící se svršky, které prý nelze uložiti, i několik dní...údajně, přichystaná zavazadla v různých stádiích zabalenosti čekající na odchody do škol, kroužků, tréninků...všelijaké části sportovního, především cyklistického vybavení... a tak podobně...
To jsou záležitosti přivádějící mě ke stavům blížícím se šílenství, mé cholerické nátuře jednoznačně neprospívajících a tak jsem si po přečtení výše uvedené myšlenky řekla: DOBŘE... končím se vztekáním a začínám meditovat, meditovat úklidem. Zní to podivně, možná jednoduše, ale opravdu mi to pomohlo, byt jest uklizen, děti spanile chrupkají, vymydlené, v čistých pyžamech v uklizených pokojíčcích a já jsem byla celou dobu uvádění domácnosti i jejích členů do "slušného" stavu v naprostém klidu, s každou uklizenou věcí mi bylo líp a teď je mi vážně fajn, jak málo stačí matce ke štěstí...uvidíme jak dlouho :o), i když jak se říká...síla myšlenky je nekonečná...opravdu v to doufám.
Tuhle fotku miluju a ještě ji tu nemám...Márinka jede na křtiny- květen 2014.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za milou návštěvu. Šárka