Marodíme...

a to už druhý týden, je to dlouhé a vyčerpávající, ale pro mě velmi přínosné. Zase jsem si potvrdila, kde je mé místo a co je důležité. Doma dělám jen to nejdůležitější, zahrada stojí a já pečuji jen o malíčky. Začalo to kašlem, suchým, dávivým, vyčerpávajícím...příšerným, pokračuje horečkami, rýmou, hustou, žlutou a opět kašlem, vlhkým, dávivým...příšerným. Léčím je homeopatiky, hledám vhodné kombinace, vždy na chvíli zaberou, ale rychle se stav vrací do starých kolejí, mění se, ale nelepší. Na kašel původně nejlépe zabírala Drosera a pomohla i při horečce, zkusila jsem i Belladonu, ale nic moc. Ráno podávám Pertussin, v noci jsem zkoušela Luffu, teď přecházím na Ipecu...a doufám. Do toho větrám, masíruji reflexní plošky a prsíčka, vařím dobré polévky, chovám, uspávám, převlékám, čtu pohádky...nekonečný koloběh. Ač je to náročné, přesně vím, kde je mé místo, užívám si intenzivně své děti a těším se z každého signálu, že by mohlo být lépe. A ono bude. Už brzy.